Bytové architekty a designéry oslovují stále častěji nové materiály a technologie. Aktuálně to bývají nanotechnologie, respektive celý vědní obor výzkumu a vývoje, který se zabývá vytvářením a využíváním rozmanitých struktur materiálů. Cílem je uspořádání atomů a molekul tak, aby vznikl nový objekt či struktura s unikátními vlastnostmi. Využití nanotechnologií a nanomateriálů je velmi rozsáhlé a nalézá uplatnění v mnoha oblastech. Podívejme se na některé z nich.
Asi nejčastěji se v architektuře a designu setkáváme s termínem nanointeriéry. Zní to sice podivně, vědci by s tímto termínem jistě polemizovali, nicméně obecně jde o výraz pro místnost v bytě či domě, nejčastěji koupelnu, kde se nachází větší množství sanitární techniky, při jejíž výrobě a údržbě byly uplatněny nanotechnologie. Sebastian Conran z londýnského designérského studia v rozhovorech pro módní časopisy kdysi říkával, že nanointeriér a jeho zákony vymyslel zcela jistě nějaký pohodlný muž, který se chtěl jednou provždy vypořádat s úklidem. „Zabývám se tvorbou a využíváním technologií v měřítku nanometrů, což jsou přibližně rozměry odpovídající tisícině tloušťky lidského vlasu v koupelně se nacházejícího,“ dodával s anglickým humorem – vždy s dodatkem, že využití nanotechnologií i jeho specializace jsou samozřejmě daleko širší.
Moderní interiéry nového tisíciletí
Člověk jedenadvacátého století je podle slov Sebastiana Conrana posedlý čistotou a hygienou, ale nemá čas a mnohdy ani vůli na pravidelné udržování prostor. Proto je nutné hledat materiály, které usnadňují údržbu, odpovídají současným hygienickým požadavkům a normám a přitom působí přirozeně a přitažlivě. Nejčastěji to bývá speciální úprava keramických prvků, odpuzující hydrofobní vrstva, jež tvaruje kapky vody do kuliček a ty snadno, bez ulpívání, odtečou z povrchu. Povrchová úprava navíc zabraňuje usazování vodního kamene, solí a nežádoucích nečistot. Právě tento proces umožňují nanočástice, které dodávají povrchu výrobku pevnost a odolnost a zároveň výrazně omezují ulpívání vody a nečistot.
Je nesporné, že dokonalé technické provedení takzvaných nanointeriérů se plně přizpůsobuje potřebám moderní doby a požadavkům estetického vnímání krásy. Sebastian Conran často představuje jako inspirační zdroj vejce. Označuje ho za východisko tvaru, který roste a z něhož vzcházejí další tvary. „Z tohoto pohledu znamená vajíčko evoluci a růst, pokrok a rozvoj,“ říká. „Tvar vejce směřuje od předvídatelnosti a sterility k symetričnosti. A keramický materiál jako by byl přímo stvořený pro měkké tvary inspirované přírodou,“ dodává.
Upravené hydrofobní keramické prvky doplňuje nejčastěji nábytek z bambusu, působení přírodního materiálu je násobeno nepřítomností úchytů a kování a srdcem celé kolekce je působivá vana ve tvaru vejce. V případě ochranné hydrofobní vrstvy se zde nejčastěji využívají nanočástice oxidu křemičitého (SiO2). Na takto ošetřeném povrchu není nátěr či nástřik patrný a vrstvy s nanočásticemi dávají sanitární technice nové vlastnosti. Plochy se nemusejí udržovat a čistit, jsou méně tepelně vodivé, zabraňují energetickým ztrátám, pohlcují ultrafialové záření a přispívají k zachování stálobarevnosti podkladu.
Vynálezci a průkopníci ve svém oboru
„Architekty a designéry musí zajímat nejenom to, jak věci vypadají, ale i to, jak jsou vnímány v celkovém kontextu – jde o souhru estetiky a funkce směrem k celkové harmonii. V 21. století je jejich úkolem proměnit technologii v uživatelskou zkušenost a novou sociální kulturu,“ poznamenal Sebastian Conran jakožto porotce v soutěži Red Dot Awards Product Design a uvedl dva příklady. První se týkal Stevena Jobse a úspěchu jeho produktů a druhý geniálního fyzika Richard Feynman, který stál u zrodu nanotechnologií.
„Od malička jsem chtěl být vynálezcem, zajímá mě, jak věci fungují. Nechci se ovšem zaměřovat pouze na inovace produktů, důležité je pro mě emocionální zapojení. Mám rád vynálezy, které řeší problémy lidí a nabízejí řešení – někdy i řešení problémů, o kterých lidé ani nevěděli, že je mají, dokud se vynález neobjevil. Skvělým příkladem je iPhone, který zcela změnil životy milionů lidí, a před jeho příchodem lidé nevěděli, že ho potřebují. Přesto to mělo obrovský dopad na kulturu a způsob, jakým dnes žijeme,“ uvedl v rozhovoru a přidal i příběh Richarda Feynmana, aby blíže popsal vítězná díla, jež měla souvislost s nanotechnologiemi.
Připomněl slavnou přednášku There‘s Plenty of Room at the Bottom (Tam dole je spousta místa) pojednávající o tom, že člověk dokáže sestavovat miniaturní zařízení schopné manipulovat s jednotlivými atomy a molekulami. Poukázal na skutečnost, že celá živá příroda pracuje na úrovni atomů a molekul. Člověk nahlédl do tajemství základních biochemických pochodů, když se mu podařilo dešifrovat genetické kódy rostlin i živočichů. Právě příroda na základě těchto zákonitostí dokáže už miliony let stavět obrovské množství organismů, od bakterií a rostlin, přes neobyčejně rozmanitou a početnou třídu hmyzu a živočichů, až po samotného člověka. A jestliže to zvládne příroda, proč ne my, ptal se společně s Feynmanem a znova připomněl svoji tehdy zcela novou kolekci, kde bylo inspiračním zdrojem vejce.
Foto: archiv autora a Villeroy-Boch
Projekt
Autor
