Digitalizace a nástup internetu zasahující do všech činností lidského života přichází rychlým tempem i do průmyslu. Toto téma se stalo v poslední době velmi diskutované i na půdě jednotlivých členských států EU a Evropské komise, která nedávno přišla s novou strategií pro jednotný digitální trh. V Německu je tento trend pod pojmem Průmysl 4.0 dokonce označován za 4. průmyslovou revoluci (po páře, výrobních linkách a počítačích). Nejedná se přitom o marketingovou bublinu, o čemž svědčí i fakt, že jí velkou váhu přikládá německá vláda a tamní obří podniky jako Bosch, Siemens či Volkswagen. Ani Česká republika nezůstává pozadu. V polovině září ministr průmyslu a obchodu Jan Mládek představil Národní iniciativu Průmysl 4.0.
Vládní dokument se zabývá nejenom samotným pojmem Průmysl 4.0, ale řeší také oblasti, kterým se bude vláda věnovat, ať už se jedná o technologické předpoklady a vize, požadavky na standardizaci, bezpečnost, dopady na trh práce, kvalifikaci pracovní síly, vzdělávací systém a jiné. Průmyslová výroba je pro Českou republiku klíčová, a proto zachycení posledních trendů a realizace Průmyslu 4.0 bude důležitým základem pro budoucí vývoj ekonomiky a příležitostí pro zvýšení konkurenceschopnosti a možných inovací tuzemských podniků. Čtvrtá průmyslová revoluce v praxi znamená propojení všech „chytrých“ přístrojů, výrobních linek a výrobků, produkčních systémů, skladů, logistiky i servisu do jedné inteligentní informační sítě (tzv. kyberneticko-fyzikálního systému), v jejímž rámci budou „chytré“ přístroje zákazníků, výrobců i dodavatelů navzájem a bez lidské pomoci komunikovat.
Hlavní změny
Výrobní proces se díky tomu podstatně změní: Vše začne daty, která budou od zákazníků, dodavatelů i samotné továrny sebrána a vyhodnocena ještě před začátkem výroby. Tu pak automaticky zajistí technologie, jako roboti, 3D tiskárny, mikročipy, senzory či čtečky kódů. Celý systém bude přitom digitálně propojen a vše spolu bude komunikovat – jakmile jeden stroj dokončí výrobek, okamžitě informuje dopravník, který přijede a odveze produkt k dalšímu, již naprogramovanému stroji. Navzájem spolu budou komunikovat i výrobní systémy dodavatelů. Po dokončení bude výrobek bez lidské pomoci naskladněn či přímo odeslán zákazníkovi. Tyto na první pohled především technologické změny mají velký potenciál ovlivnit i stávající dodavatelsko-odběratelské procesy a obchodní model.
Jednou z největších změn plynoucí z digitalizace a z rychle se měnícího prostředí bude rostoucí význam služeb v průmyslu. Lidé ani firmy už nebudou chtít vlastnit výrobky a stroje a raději si je pronajmou. A to ať již na 20 let, na 3 měsíce nebo jen na jednu zakázku. Digitalizace průmyslu, kyberneticko-fyzikální systémy, roboti či 3D tiskárny také přinesou mnohem více svobody a volnosti do výrobního procesu. Díky tomu bude možné vyrábět zakázky na míru za relativně nízké náklady a to i v malých objemech. Rovněž výrobní model se změní: Putovat budou hlavně data, zatímco fyzickou produkci bude možné provádět lokálně. A to i malými a středními společnostmi. Velcí výrobci pak mohou reagovat zřízením malých, výrobních autonomních jednotek, které budou posílat na místa, kde budou potřeba, aniž by budovali velké továrny. Odpadne rovněž potřeba přesunu továren do zemí s levnou pracovní silou.
Smazání rozdílů
Rozdíly mezi klasickým výrobním průmyslem a ostatními sektory se odstraní. Díky senzorům, IT, softwaru, 3D tisku či robotům rovněž přijdou do odvětví noví hráči. Příkladem je již dnes Facebook investující do bezpilotních letounů nebo Google vstupující do biotechnologií či automobilového průmyslu. Také zdroj zisku již nebude pocházet ze samotného výrobku, ale bude spočívat ve službách, designu, nastavení procesů či analýze dat zákazníků. Změnit se bude muset i korporátní řízení, aby firma dokázala pružně reagovat na rychle přicházející inovace, přání zákazníků i na zkracující se životní cyklus výrobků.
Roboti útočí
Dominantními technologiemi průmyslu budou IT, elektrotechnika a robotika, což bude klást velké nároky na zaměstnance. Za pár let už dělník nebude pracovat se soustruhem, ale s tabletem a na něj napojeným chytrým robotem. Změní se tím struktura zaměstnanců v průmyslu, kdy poroste poptávka po vysoce kvalifikované pracovní síle schopné roboty ovládat. Některá místa zaniknou, jiná ale vzniknou. Promění se také pracovní náplň: roboti zvládnou výrobu, logistiku či distribuci dokumentů, což mohou zaměstnanci kontrolovat dálkově. Navíc mohou pracovat 24 hodin denně – nebude tak potřeba nočních směn a produktivita se zvýší. Vizí však určitě není to, že „roboti vezmou lidem práci“, ale to, že lidé s nimi budou úzce spolupracovat. Roboty totiž musí někdo řídit, servisovat, navrhovat a vyrábět. Navíc automatická výroba se už nyní nasazuje v oblastech, pro které firmy obtížně hledají zaměstnance. A je také jedním z prostředků, jak potlačit nepříznivý demografický vývoj a stěhování výroby do zemí s levnější pracovní silou.
Existují výhody i rizika
Digitální revoluce přináší samozřejmě i možná rizika. Vedle toho, že některé společnosti nezachytí důležité změny, spočívají hlavní hrozby v otázkách, jako je bezpečnost podnikových dat, nedostatek kvalitních zaměstnanců či harmonizace standardů, pomocí nichž mají jednotlivé součásti internetu věcí a služeb komunikovat. Potřeba budou rovněž nemalé investice. Na druhou stranu zůstává digitální revoluce pro české podniky i vzhledem k jejich napojení na inovující se německý průmysl skutečně velkou příležitostí. A jaké výhody mohou průmyslové společnosti získat? Kromě toho, že se připraví na nastupující generaci Z (generaci internetu), výrazně zvýší produktivitu (až o čtvrtinu) i kvalitu produktů a sníží náklady na materiály i energie, tak se vydají na inspirativní cestu, jak v budoucnosti uspět na rychle se měnícím světovém trhu.
Foto a grafy: archiv autora
Radek Novák
