Filmové eseje a galerijní instalace se zaměřují na specifické procesy, které v dlouhodobé perspektivě propojují zobrazování Země s jejím chápáním jako zdroje určeného k těžbě a přeměně v kapitál. Současně poukazují na to, že samotné mediální a měřící přístroje jsou na těžbě surovin závislé, protože obsahují různé minerály a drahé kovy. Multimediální a multižánrový projekt nazvaný Terra Incognita (země neznámá) je veřejnosti přístupný v Galerii hlavního města Prahy (GHMP) v Domě fotografie od 1. října 2026 do 3. ledna 2027.
Martin Netočný, který vytvořil kurátorský koncept výstavy, popisuje její obě části: V první části se zaměřil na mocensky podmíněné a historicky určující způsoby vnímání a klasifikace reality. V druhé části představuje projekty, jež zdůrazňují materiály a jejich seskupení, které sice tvoří infrastrukturu mediálních technologií, ale při jejich používání zůstávají běžně mimo náš zřetel.
První část galerijní instalace a filmových esejí
Jak svět zobrazujeme, pojmenováváme či měříme, ovlivňuje to, jak o něm přemýšlíme. Jednotlivé panely a příběhy ukazují, že ani zdánlivě objektivní nástroje poznání, jako jsou vědecké jednotky nebo metody měření, nejsou zcela neutrální, ale vznikly v konkrétním historickém a sociálním kontextu. Prizmatem videoeseje Sashy Litvintsevy a Benyho Wagnera například nahlédneme výpočtovou chybu, jež je až dodnes vepsána v globálně rozšířeném etalonu měření, tedy v jednotce metru. Stejným kontroverzím pak pomocí instalace Agustiny Woodgate vystavíme základní kategorizační jednotku hmoty, tedy jeden elektron.
Druhá část galerijní instalace a filmových esejí
Druhá část následně představuje projekty, jež zdůrazňují materiály a jejich seskupení, které sice tvoří infrastrukturu mediálních technologií, ale při jejich používání zůstávají běžně mimo náš zřetel. Procesy záznamu, ukládání a čtení informací za tímto účelem se promění ve viditelné a slyšitelné performativní události. Výstava tuto problematiku akcentuje například prostřednictvím instalace Ioany Vreme Moser, která tematizuje vztah mezi zápisem informace do obvodů mikročipu a její postupnou degradací. Obdobné propojení záznamové technologie a okolního prostředí odhaluje také videoesej Susan Schuppli, sledující chování kamerového čipu v podmínkách arktické zimy.
Bílá místa na mapách, suroviny a moc
Koncepce výstavy vychází z pojmu terra incognita, kterým Evropané po staletí vymezovali neznámá území na mapách, tedy takzvaná bílá místa. Kvůli tomuto označení na ně automaticky nahlíželi z odstupu, jako na teritoria, která je potřeba nejen prozkoumat a popsat, ale následně také obsadit a zužitkovat těžbou zdrojů. Tento dobově podmíněný koncept je přímo v galerii naplněn novým významem, jenž se logice dobývání vymyká. Prostřednictvím jednotlivých uměleckých děl totiž výstava přehodnocuje odstup, který nám mediální technologie vůči světu poskytovaly, a připomene, že jsme závislí na přírodních zdrojích a máme tudíž vůči planetě určitou odpovědnost.
„Popisované napětí mezi abstraktními modely reprezentace světa a stále naléhavějšími ekologickými nároky, které se těmto způsobům reprezentace vymykají a nutí nás přehodnocovat ustálené způsoby jeho chápání a klasifikace, se promítá i do infrastruktury výstavy. Společně s architektkou Kateřinou Radakulan jsme instalaci v jednotlivých patrech uspořádali kolem čtveřice hemisfér připomínajících poloviny globu nebo rozpůlené atomy a elektrony. Celou výstavou pak prostupují popisky, kterým grafička Zuzana Burgrová vtiskla podobu geodetických značek. Ty tak nejsou jen nositeli informací o jednotlivých dílech, ale symbolicky také rámují a vymezují výstavní prostor. Samotný pohyb návštěvníků výstavním prostorem tak rozvíjí téma terra incognita i mimo jednotlivá vystavená díla a umožňuje je vnímat prostřednictvím vlastní prostorové a estetické zkušenosti,“ vysvětluje kurátor Martin Netočný.
„Odpovědnost vůči planetě a jejím zdrojům je možné nahlížet z mnoha úhlů. Naše současné vyspělé technologie exploatují zemi nemilosrdně a možná rychleji a důsledněji, než by se nám v souvislosti s těmito na první pohled čistými postupy mohlo zdát. Míváme totiž sklon si celý ten high tech svět idealizovat jako sofistikovaný způsob pracovních a výzkumných postupů, i ten je však vinen nekontrolovatelnou spotřebou vzácných zdrojů. To je potřeba vidět a uvědomovat si to, jako si to s potřebnou zvídavostí a naléhavostí uvědomují umělci zastoupeni na této výstavě,“ dodává Magdalena Juříková, ředitelka GHMP.
Více informací k výstavě, vstupenky a doprovodný program GHMP Dům Fotografie Praha https://www.ghmp.cz/vystavy/terra-incognita/
Foto © Galerie hlavního města Prahy
Autor
