Internet věcí není jenom propojení vestavěných zařízení s Internetem. Je to také součást Smart City. Je pouze otázkou času, kdy budou kromě samostatně jezdících automobilů vytvořeny také sítě tunelů, které umožní doručování zboží rychle a co nejblíže zákazníkovi. Internet věcí o nás bude vědět hodně, ale strach o soukromí není na místě. Pravidla stále určuje člověk.
Je třeba připomenout, že mnoho užitečných služeb internetu věcí není třeba řídit z centrálního uzlu. Možná vznikne „osobní velký bratr“, elektronický asistent, kterého si vychováme a naučíme jej, jak chránit naše soukromí a jak nám pomáhat. Většina dat o nás se bude nacházet v rámci osobního cloudu v našem fyzickém okolí – v našich prvcích internetu věcí. Na této decentralizované úrovni budou probíhat i některé rozhodovací procesy týkající se obyvatele Smart City.
Aby se internet věcí rozrostl do masového měřítka už technologie nebrání. Pokrok v mikroelektronice – především vývoj integrovaných obvodů MEMS (tedy mikroelektromechanických systémů), například akcelerometrů, umožnil v období posledních pěti let snížení ceny na méně než desetinu (aktuálně stojí akcelerometr asi půl dolaru). Tato cenová úroveň nám již dnes umožňuje instalovat senzory do veškerého nábytku, obuvi, hraček a podobně a sesbíraná data použít k automatizaci okolí uživatele v úzké spojitosti se systémy Smart City.
Dopad na jednotlivce
Smart City přináší komfort, bezpečnost, úsporu času i financí. To umožňují i běžné systémy automatizace budov. Velkým benefitem jsou však nové funkce, které v minulosti nebyly realizovatelné. Například v případě dopravní nehody na odlehlejším místě systém nejenom že zjistí, kolik aut se srazilo, jaká byla sila nárazu každého z nich, kolik osob cestovalo v daných vozidlech, ale také automaticky naviguje nejbližší lidi s kurzem první pomoci nebo kohokoli, kdo je ochoten pomoci a jinak by se o nehodě ani nedozvěděl. A rychlost pomoci je v mnoha případech zcela zásadní.
Jsem rodičem svého velkého bratra aneb Vize v oblasti automatizace okolí uživatele
Ptáte se, proč rodičem? Protože za chování své automatizace jsem právně odpovědný jako zákonný zástupce. Já si ji vychovám a nastavuji. „I set the rules“.
Proč svého? Je to můj velký bratr, na kterého se s důvěrou obracím a on udrží informace o mne v tajnosti. Může je využít pouze v můj prospěch – a samozřejmě pouze s mým svolením. A přestože se jedná o elektronický systém automatizace, budu mu důvěrně říkat „brácha“. Velkého bratra (i když někdy trošku slepého) v sobě stejně všichni nosíme. Radí nám, jak se máme zachovat v různých situacích, zakazuje nám dělat některá unáhlená rozhodnutí na základě našich pocitů. Náš vnitřní velký bratr z nás dělá dobré lidi. Alespoň v mnoha případech. Je to součást našeho „JÁ“. Elektronický brácha může pomoci tomu vnitřnímu, protože nezapomíná, není chaotický a všímá si souvislosti, které by nám jinak asi unikly. Dá nám vždy vědět a my mu za to budeme vděční. Anebo rovnou koná podle zvolené strategie, která je v souladu s naším životním stylem a přáním.
Několik situací vizionáře
Aktuálně jsme obklopeni pouze malým množstvím senzorů. Toto se v blízké budoucnosti zcela změní. Větší počet senzorů nám umožní získat více informací z reality, jež nám umožní dělat lepší rozhodnutí. Technologicky je možné realizovat již dnes mnoho funkcionalit, které se zdají být teprve hudbou budoucnosti. Z hlediska hardwaru byl posledním velkým přínosem vývoj integrovaných obvodů MEMS (např. akcelerometrů, gyroskopů apod.). Díky integraci snímačů, procesoru, paměti a transceiveru do jednoho pouzdra integrovaného obvodu máme k dispozici prvky internetu věcí, které lze zabudovat i do malých předmětů, což v minulosti nebylo možné. Můžeme tak vytvořit osobní síť prvků (převážně virtuální, tj. sítě různých uživatelů se mohou prolínat), které budou součástí automatizace našeho okolí.
Snímek dne
Ráno: Je pracovní den. Ráno mě vzbudí budík. Systém ví, jaký mám program, jaký mám raní režim (chci si dát sprchu a kafe), ohřeje vodu, zohlední, že nemám garáž a budu škrábat led z oken na autě, proto mě vzbudí o 10 minut dříve a dá mi vědět, že auto namrzlo.
Auto: Včera jsem si našel nové písničky, mám je v domácí audio soustavě a automaticky
i v automobilu. Otevření auta se děje po autorizaci několika diverzitními kanály: Kartička nestačí, musí souhlasit několik z následujících faktorů: vaše oblečení, výška, styl chůze, celkové vzezření, boty, čas, vaše předešlá aktivita a podobně. Každý parametr má svoji váhu a to má dopad na rozhodnutí systému.
Parkování: Síť parkovacích senzorů SIGFOX eviduje volná parkovací místa a naviguje konkrétní GPS navigaci v autě na příslušné místo. Jiné auto bude navigováno na další volné místo: vše se děje na podobném principu jako řízení letového provozu. Každý automobil dostane navigační trasu patřící jenom jemu.
Dopravní nehoda: V případě dopravní nehody také automobil informuje záchranné složky o poloze a situaci (převrátil se kamion s hořlavými látkami, ťuklo se 10 aut, rozsah jejich poškození, kolik z nich je na střeše, kolik osob v nich cestovalo či jaká byla sila nárazu každého z nich).
V kanceláři: Když jsem v kanceláři já, chci tam mít v zimě tepleji, komfort má pro mě hodnotu, která stojí za vyšší náklady. Standardní provoz kanceláře může mít i individuální i ryze ekonomické nastavení.
Tramvaj: Systém rozpozná, že jsem nastoupil. Při vystoupení se automaticky ihned zaplatí částka za konkrétní trasu, kterou jsem projel. Nebo se částka odečítá z účtu každou vteřinu/metr cesty. Ceny nejsou konstantní, závisí od denní doby, dopravní špičky, lze získat slevu za případné nedodržení jízdního řádu.
Na ulici: V systému mám svůj seznam lidí, které rád potkám. Pokud je shoda i u druhého uživatele, hodinky mi zavibrují a vypíšou, že můj kamarád je 50 metrů ode mě a rád mě uvidí. V dálkovém autobuse si mohu psát s někým, kdo má stejné zájmy a případně se i seznámit. A nemusí to být samozřejmě pouze autobus, vyhledávání stejného životního stylu může být zapnuto trvale.
Pojištění: Brácha zná moje názory a životní styl. Nedovolí, aby mi někdo vnucoval nabídky pojištění, které v principu vždy odmítám. Můžu mít svoji vlastní pojišťovnu a ta pak může mít smlouvy s jinými. Výše pojistného se odvíjí podle toho, jak řídím auto (sleduje každý metr), zda kouřím, jak se stravuji, jak sportuji (zdravě nebo nebezpečně). A pokud uvidíte slevy na pojistném, budete rádi, že řídíte auto zodpovědně a žijete zdravě. Systém bude nastaven tak, aby se vyplatilo být dobrým člověkem.
Nákup: V supermarketu má každý jiné ceny. Ty se odvíjejí například od frekvence nákupů (motivační věrnostní slevy). Například ekvilibrium u spotřeby alkoholu má každý z nás někde jinde (třeba ze zdravotních důvodů), což se zohlední i u ceny. A pokud jde o dárek? Pro koho je? Systém řekne, že tato láhev není moc dobrý nápad, že to chce jinou, tamtu...
Nemocnice: Informační systém minimalizuje čekání, optimalizuje vytíženost personálu a logistiku materiálu.
Příjezd domů: Přiblížíme-li se k domu, rozsvítí se zahradní osvětlení, připraví se teplá voda pro sprchu, zapne se timeshift (ukládání živého TV přenosu) pro zprávy. Nicméně celý den dům optimalizoval energetickou bilanci (svítilo hodně slunce, tak byly přes den zataženy rolety, aby se interiér tolik nevyhřál a abych nemusel na večer pouštět klimatizaci).
Je víkend: Jedu na kolo, odložím ho u hospody, kolo si mě hlídá a nenechavce mi hned nahlásí. I trasu navigace optimalizuje vzhledem k počasí, upozorní mě, že se blíží bouřka a měl bych se otočit.
Hlídání: Pokud je dítě nemocné, i pouhým změřením teploty systém pomůže s diagnózou a navrhne postup. Zná totiž historii zdravotního stavu a může pomoci k racionálnímu jednání, pokud je rodič ve stresu. Dnes už je běžné hlídání dechu kojenců, doplněno o další senzory, které jsou konstruovány tak, aby nepřekážely a umožnily rychleji a lépe se rozhodnout.
Vize: V roce 2048 se zboží nebude doručovat ani katapultem, ani prakem, a možná už ani drony. Vybuduje se zpočátku páteřní, následně vlásečnicová struktura podzemních automatických dopravníků (na principu potrubní pošty, ale každý vozík může mít svůj elektrický pohon). A tak po objednání zboží vám přijde do domu krabice s nákupem. Za pár minut. A velmi levně. Vznikne „internet transportu věcí“. Možná se pletu o století, uvidíme.
Jen tak mimochodem - představte si, že tuto síť navrhne a postaví soustava automatických strojů, které budou řízeny podobně jako se řídí automobily bez řidiče.
Telefon: Proč s sebou nosit krabičku? Terminály budou na každém kroku. Pomocí nezávislých autorizačních technik nás identifikují a nabídnou nám naše data (telefonní seznam, multimedia, dokumenty) – na principu cloudu. A kdo chce mít data pořád na očích, na to už brýle jsou.
Trávení času: Lidé budou optimálněji věnovat svůj čas realizaci vlastní přidané hodnoty, minimalizuje se opakování úkonů, které zabírají čas a bude je schopen řešit stroj. A to i v osobním životě. Nebudeme myslet na dobíjení telefonu, tankování paliva, bankovní operace, optimalizace finančního toku. Smyslem automatizace je ušetřit člověku čas, energii a nechat jej tvořit hodnoty.
Roadmapa: Tu píšeme všichni. Jak spotřebitelé, tak vývojáři zařízení i softwaru. Na trhu budou přibývat samostatné produkty schopné vzájemné komunikace a s částečnými funkcemi internetu věcí. Až po vzniku dostatečně husté sítě vynikne synergický efekt (a to exponenciálně). Jedná se tedy o segment trhu, který vyžaduje vyšší počáteční investice s delší dobou návratnosti (resp. jedná se spíše než o ekonomickou návratnost produktu o změnu našich osobních mikrosvětů a nástup mnohem efektivnějšího osobního života). Vyšší počáteční investice jsou hlavním důvodem pozvolného nástupu internetu věcí.
Zákony dokonalé automatizace:
1. Automatizace musí vždy vykonat takový úkon, který by bez ní uživatel uskutečnil manuálně rovněž vždy.
2. Automatizace musí být maximálně objektivní a optimální. Podle hesla: „Platím jen to, co konzumuji.“
3. Automatizace nesmí nikdy vykonat úkon, který by se uživateli nelíbil a musel by ho stornovat manuálně.
4. Nejlepší automatizace je ta, o které uživatel ani neví, nemusí se učit ji obsluhovat, nemusí na ni myslet.
5. Automatizace může poskytovat návrhy pouze když si to uživatel přeje - na vyžádání nebo za předem dohodnutých podmínek (prostě nesmí otravovat). Neměla by vznikat nečekaná zdržení kvůli aktualizaci samotného systému (chci se podívat na video a nechci být zdržen aktualizací softwaru).
6. Bezpečnost – využití především prostorové diverzity k přenosu autorizačních dat. Prvky, které lze realizovat bez operačního systému, programovat bez cizích knihoven napřímo pomocí assembly language (hardware je levnější, menší, rychlejší a nehrozí viry, nejsou potřeba bezpečnostní aktualizace apod.)
Závěr
Tento článek nastínil pouze určité příklady. Každý z nás je jiný a tato jedinečnost musí zůstat zachována. Internet věcí, respektive osobní velký bratr, nesmí omezovat naši svobodu. Svoboda našich rozhodnutí musí zůstat zachována (brácha se naučí, jak se rozhodujeme). Pak už vše závisí jenom na nás, zda poslechneme sami sebe, zda umíme investovat a sbírat úrodu. Velký bratr nám pomůže stejně, jako nám pomáhá automobil, počítač nebo telefon. A i když je pojem „velký bratr“ lákavý pro různé velké společnosti, věřím, že se prosadí takové produkty, které zaručí bezpečnost dat uživatele. Prostě ty data neprozradí nikam dále mimo fyzické okolí uživatele. Jo a taky můžu být rodičem více velkých bratrů, vyslechnout si jejich názory a rozhodnout se podle svého. Člověk ale vždy zůstane pánem automatizace svého okolí.
Tomáš Poláček
